ČICHOVÉ CENTRUM
Vůně jako taková ovlivňuje náš život více než bychom si mohli myslet. Čich je přibližně 10 000krát přesnější než naše ostatní smysly. Běžně člověk rozlišuje kolem 4000 pachů, voňavkáři jsou jich schopni vnímat až 10 000. Čichové stimuly putují do mozku rychleji než stimuly zrakové nebo sluchové. Čichem člověk získává kolem 2% informací z vnějšího světa (90% informací přichází přes zrak a 5% přes sluch).
Za vnímání pachů odpovídá čichový nerv. Čichová sliznice, která obsahuje čichové buňky, se nachází na stropě nosní dutiny. Čichové buňky se v průměru dožívají 6O dnů a neustále se obnovují z bazálních buněk. Čichových buněk má člověk kolem 60 miliónů.
Citlivost vůči pachům je individuální a závisí na čichovém prahu každého jedince. Obecně jsou ženy na pachy citlivější než muži. Pachový vjem vzniká, když se současně podráždí nejméně 40 nervových vláken. Molekuly aromatických látek jsou absorbovány hlenovým povlakem a dostávají se do kontaktu s řasinkami a čidly membrán čichových buněk.
Čichové buňky mají tvar vřetena se dvěma výběžky: centrálním a periferním. Z periferního výběžku směřujícího k povrchu sliznice vystupuje dendrit zakončený čichovým váčkem s 10-15 řasinkami – čichovými čidly. Tyto jemné vláknité struktury mají průměr menší než 0,2 mikronu. Čichový epitel pokrývá hlenová tekutina. V čichových membránách je kolem 800 miliónů čichových čidel, které se podílejí na vnímání pachu. Prostřednictvím neurotransmiterů přes synapse dále čichovými drahami se nervové vzruchy, které vznikly podrážděním čichových buněk, předávají do čichových struktur mozku.
Anatomicky je čichové centrum úzce spojené s limbickým systémem. Limbický systém, dříve označovaný jako čichový mozek (rhinencephalon), je název pro uskupení několika mozkových struktur. Jeho součástí je např. hipokampus, hypotalamus a amygdala.
Mezi nejdůležitější funkce limbického systému patří kontrola úzkosti, strachu, sociálního a emočního chování (především díky amygdale), účast na procesech krátkodobé paměti, ale i řízení srdeční činnosti a dýchání (díky napojení na hypothalamus) a sekrece endokrinních žláz. Limbický systém ovlivňuje i naše sexuální chování a další pudové aktivity. Prapůvodní kořeny našeho emočního života úzce souvisejí s čichovými vjemy, které často rozhodovaly o přežití. Amygdala je jako hlídková věž, která vyhodnocuje situaci a pomáhá rozeznat případné nebezpečí, připravit se na boj nebo zůstat v klidu.
V 80. letech 20. století se zjistilo, že amygdala má důležitou úlohu při uchovávání a uvolňování emočního traumatu. Jeden ze způsobů, kterými můžeme tuto žlázu stimulovat je právě vůně.
Dá se říci, že každý z nás má v sobě jakousi „banku“ pachů spojených s různými situacemi. Zvláště situace, v nichž zažíváme silnější emoční stavy, se uchovávají v naší pachové paměti. Je jedno, jestli jsou tyto emoce kladné nebo záporné, důležitá je jejich intenzita. Můžeme mít tak svou vůni lásky, strachu, štěstí apod.
Už ve 20. týdnu těhotenství, kdy je nosík dítěte veliký jako čočka, je čichová tkáň vyzrálá. Díky ní dokáže miminko vnímat vonné látky z plodové vody a ukládá tyto dojmy v mozku. Vnímá nasládlou vůni plodové vody a také aromatické látky z matčiny stravy. Po narození pozná miminko svoji matku právě podle vůně.
Působení esenciálních olejů nespočívá tak jen v jejich příjemné vůni. Ale díky vlivu na limbický systém mají schopnost odemknout, uvolnit emoční trauma a přenastavit limbický otisk. Mají hluboký fyzický i psychický účinek. Velice rychle dokážou povzbudit nebo zklidnit naše emoce a silně ovlivňovat další tělesné procesy v těle.